Jugger je rychlý týmový sport, ve kterém proti sobě stojí dva týmy a každý se snaží získat co nejvíce bodů umístěním míče do soupeřovy branky. Tým tvoří pět hráčů, z nichž pouze jeden může nosit míč po hřišti. Ostatní mají polstrované hole, kterými šermují s protihráči a snaží se je zasáhnout. Zasažený protihráč si musí na určitou dobu kleknout, což dává běžci prostor ke skórování.
Zde najdete aktuální mapu juggerových týmů nejen u nás, ale i na celém světě. Je jich opravdu hodně! Zatím víme jen o jednom pravidelně trénujícím týmu v Česku a to jsou Sadaři Praha. Trénují každé pondělí v 18:00 od jara do podzimu u tramvajové zastávky Chotkovy sady.
Bydlíte někde poblíž jedné ze značek…? To znamená, že máte jugger na dosah! Klikněte si na značku, podívejte se, kdy jsou tréninky a prostě přijďte. Značky jsou na místech, kde tréninky pravidelně probíhají. Nebo kontaktujte daný tým a domluvte se s nimi. Hlavně se nějak dostaňte na jeden z tréninků a vyzkoušejte si jugger na vlastní kůži. Seznámíte se s herními pomůckami, zahrajete si a propadnete mu. S sebou nepotřebujete nic zvláštního, na oblečení stačí tričko a kalhoty/kraťasy, prostě cokoliv, v čem byste hráli třeba fotbal nebo tenis. Snad jen láhev s vodou na občerstvení, naběháte se.
Jugger v České republice zatím moc rozšířený není. My budeme pilně pracovat na tom, aby se to změnilo a vy nám v tom můžete pomoci. Rádi bychom umožnili sportovcům a sportovkyním najít v jejich okolí další podobně smýšlející, aby se jugger už brzo hrál - všude. Každý, kdo by měl zájem hrát jugger ve svém městě nebo regionu, nám může napsat na mail nebo facebook, odkud je a jak se s ním mohou ostatní spojit. Dáme vás na mapu a ostatní zájemci nedaleko vás se o vás dozví. My vám zase dáme užitečné rady, jak si obstarat herní pomůcky a vše potřebné k tomu, abyste mohli začít doopravdy trénovat a hrát.
jugger - název sportu
jugg - herní pomůcka představující míč
hnízdo - herní pomůcka představující branku
pompa - souhrnné označení herních pomůcek na souboj
qwik - hráč, který jako jediný smí nosit jugg po hřišti a vkládat jej do hnízda
pompíř - každý další hráč, který chrání qwika a svádí souboje pompami
kámen - jednotka času
Zápas se hraje na dva poločasy, z nichž každý trvá 100 kamenů - jednotek času odvozených z původu sportu. Jeden kámen trvá přibližně 1,5 sekundy a je signalizován úderem bubnu nebo jiným hlasitým zvukem. V každém poločase se odehraje několik kol. Kolo začíná výkřikem „3 - 2 - 1 - jugger!“, po kterém se týmy rozběhnou od základní čáry ke středu hřiště, kde leží jugg. Kolo končí buď gólem, nebo uplynutím všech 100 kamenů. Po skórování se hra přeruší, jugg se vrátí na střed a týmy na své čáry. Pokud zápas skončí nerozhodně, hraje se tzv. zlatý jugg - prodloužené kolo bez omezení času. Kameny se signalizují dál, dokud nepadne jugg, čímž jeden tým zvítězí.
Týmy mohou mít větší počet hráčů, do každého kola jich však nastupuje pouze pět. Jeden z těchto pěti hráčů je qwik, neboli běžec, který je jako jediný oprávněn manipulovat s juggem, nosit jej po hřišti a umístit jej do hnízda (branky). Další čtyři jsou pompíři, tedy hráči s pompami. Ti se juggu dotýkat nesmějí, mohou jej však postrkovat pompami. Úkolem pompířů je vytvořit qwikovi prostor, aby se zmocnil juggu a skóroval. Za tímto účelem svádějí se soupeři souboje pompami a snaží se je pompou zasáhnout. Zatímco mezi koly je možné libovolně měnit hráče i jejich úlohy (pompíř/běžec) a pompy, v rámci kola jsou hráči i jejich úlohy a pompy pevně dané.
Zásah platí, pokud pompíř správně drží pompu a zasáhne soupeře do povolené části těla - tedy celého těla kromě hlavy, krku a rukou od zápěstí dolů. Výjimkou jsou koulaři a qwikové, u nichž platí zásah i do rukou. Zásah do oblečení se počítá vždy. Zásah do hlavy nebo krku nikdy neplatí. Zasažený hráč (pompíř i qwik) si klekne, položí pompu na zem a jednu ruku dá za záda, na které viditelně počítá kameny. Do hry se vrací po uplynutí stanoveného času - ve chvíli, kdy zvedne koleno nebo uvolní ruku. Po zásahu pompou hráč klečí 5 kamenů, po zásahu koulí 8 kamenů. Nezáleží, kdo jej zasáhl - pravidla platí i pro vlastní hráče. Při vzájemném zásahu nebo těsném časovém rozdílu klečí oba. Zásah do nepovolené části musí hráč jasně oznámit a pokračuje ve hře.
Pompíři mohou kteréhokoliv klečícího hráče blokovat tak, že na něj položí svou pompu. V takovém případě klečící hráč nesmí vstát do té doby, než si odklečí svůj počet kamenů a dokud je blokován. Když blokující hráč pompu odstraní, nesmí blokovaný hráč vstát okamžitě, ale teprve až s dalším kamenem. Koulař ani qwik blokovat nemohou, ale blokováni být mohou.
Tým skóruje bod v momentě, kdy se jugg ocitne v soupeřově hnízdě a nikdo se jej nedotýká. Dokud se juggu některý z qwiků dotýká, může se s ním dále manipulovat, i když už je v hnízdě. (Například když se qwikové přetahují o jugg u hnízda.)
Všichni hráči musí celé kolo zůstat uvnitř hřiště. Pokud se hráč dostane mimo hřiště, tedy do outu, musí si taktéž odklečet 5 kamenů. Lajna hřiště patří také do outu, v outu se tedy ocitá i hráč, který šlápne na lajnu.
Qwikové jsou jediní hráči, kteří na sebe mohou navzájem sahat. Qwikové se mohou přetlačovat, držet, povalovat k zemi nebo nosit. Například donést nebo povalit qwika do outu či přidržet ho, aby ho jiný hráč zasáhl, je povoleno. Naopak zakázáno jsou veškeré páky, hody a trhavé a potenciálně nebezpečné pohyby.
Jugger stojí a padá s férovým chováním všech hráčů. Zasažení hráči si musí okamžitě kleknout a odklečet si patřičný počet kamenů. Ve sporných případech je na hráčích, aby se nějak domluvili, často se doporučuje poslechnout hráče, který si nárokuje úspěšný zásah, protože například zásah do oblečení zasažený hráč vůbec nemusí cítit. Sporné případy může řešit sudí, je-li přítomen. Jeho rozhodnutí je konečné. Dalším způsobem smírného řešení konfliktů je opakování celého kola.
Bezpečnost hráčů je vždy na prvním místě. Hráči se musí vyhýbat jakýmkoliv očividně nebezpečným situacím. Je sice povoleno běhat kolem ostatních hráčů a také při přebíhání kolem nich hráče lehce zasáhnout, ale je zakázáno záměrně v plné rychlosti nabíhat a narážet do jiných hráčů a v plné rychlosti bodat do hráčů. Stejně tak je zakázáno mířit jakékoliv údery na hlavu. Stojící hráči musí dávat pozor na klečící hráče a klečící hráči se musí chránit a musí být připraveni, že přes ně může některý ze stojících hráčů přepadnout. Pokud se řetěz koule zaplete s některou pompou, mají oba pompíři povinnost řetěz řízeně rozmotat a pompu uvolnit, řetězem se v žádném případě nesmí trhat. Stejně tak musí být opatrní i qwikové při svém zápasení.
Informace o všech herních pomůckách najdete také v kompletních pravidlech a kompaktním průvodci v sekci ke stažení. Máme pro vás i návody na výrobu veškerého vybavení.
Hřiště na jugger má tvar obdélníku se zkosenými rohy. Celková délka hřiště je 40 metrů a celková šířka je 20 metrů. Zkosená část je ve vzdálenosti 5 metrů od rohu obdélníku. Hnízda se nacházejí ve středu kratších stran, 2 metry od kraje hřiště.
Hnízdo tvarem odpovídá kuželu nebo vysokému disku, v jehož středu je prohlubeň. Hnízdo by mělo mít průměr asi 50 cm. Prohlubeň by měla odpovídat juggu, ovšem není potřeba, aby se do ní jugg vešel na délku celý. Průměr prohlubně by tedy měl být asi 12 cm a hloubka alespoň 15 cm. Hnízdo musí být z dostatečně měkkého materiálu.
Jugg má předepsaný přibližný tvar i rozměry, jeho přesný vzhled je však ponechán kreativitě jeho tvůrců. Většinou více nebo méně připomíná psí lebku, což je dáno původem tohoto sportu. Obecně by jugg měl mít protáhlý tvar s délkou asi 30 cm a průměrem asi 12 cm. Jugg musí být z dostatečně měkkého materiálu.
Štít je kulatý a musí být jak zepředu, tak po okrajích dostatečně polstrovaný. Drží se jednou rukou, případně je připevněn na paži. Ma výhradně obraný charakter, pompíř jej nemůže použít k zásahu soupeře. Jeho maximální průměr je 60 cm.
V juggeru se používá pět druhů pomp. Čtyři z nich - dlouhá pompa, krátká pompa, vatka a tyč - mají podobnou konstrukci: jádro obalené polstrováním. Rukojeť být polstrovaná nemusí, ale její konec, tzv. měkká hlavice, ano. Koncovou částí pompy je měkká špička - 10 cm bez jádra, vyplněných měkkým materiálem. Pátá pompa, koule, se liší - tvoří ji molitanový míč na konci plastového řetězu.
Vatka má dvě úderové plochy, mezi kterými se nachází rukojeť. Obě úderové plochy jsou zakončeny měkkou špičkou. Maximální délka vatky je 200 cm. Délka úderové plochy není stanovena přímo, ovšem délka každé úderové plochy spolu s rukojetí nesmí přesáhnout 140 cm. V okamžiku zásahu musí mít pompíř obě ruce na rukojeti, jinak zásah neplatí.
Tyč má rukojeť ve spodní části, rozdělenou na dvě části pro každou ruku. Spodní koncec pompy je zakončena měkkou hlavicí. V horní části pompy je úderová část zakončená měkkou špičkou. S tyčí je na rozdíl od ostatních pomp zakázáno bodat. Maximální délka tyče je 180 cm. Maximální délka úderové plochy spolu s prví částí rukojeti nesmí přesáhnout 110 cm. V okamžiku zásahu musí mít pompíř obě ruce na rukojeti, jinak zásah neplatí.
Dlouhá pompa má dvě části: v dolní části je rukojeť s měkkou hlavicí a v horní části je úderová plocha. Ta je zakončena měkkou špičkou. Maximální délka dlouhé pompy je 140 cm. Maximální délka úderové plochy je 100 cm. V okamžiku zásahu musí mít pompíř obě ruce na rukojeti, jinak zásah neplatí.
Krátká pompa se podobá dlouhé pompě. Má rukojeť s měkkou hlavicí a úderovou plochu s měkkou špičkou. Liší se však ve dvou věcech. Tou první je délka. Maximální délka krátké pompy je 85 cm. Maximální délka úderové plochy je 65 cm. Tou druhou je způsob hry. Krátká pompa se drží pouze jednou rukou a používá se v kombinaci se štítem a nebo s druhou krátkou pompou. Výběr je na pompíři.
Koule se skládá z měkkého míče, plastového řetězu a smyčky na zápěstí. Celková délka pompy je 320 cm, míč musí mít průměr alespoň 20 cm. Poslední metr řetězu u míče musí být dodatečně polstrovaný. Koule musí být při zásahu v pohybu - držet ji v ruce a jen se dotýkat soupeře nestačí. Zásah platí, pokud se míč ze švihu dotkne soupeře nebo se řetěz obtočí kolem něj.
Článek v časopise Mensa se zaměřil méně na sport a více na tvořivé aktivity s ním spojené. Popisuje výrobu pomp, dalších pomůcek a přípravu juggerového turnaje se všemi jejími radostmi i obtížemi.
Turnaj se dostal i do rozhlasového vysílání a reportáž o turnaji se vysílala ještě v den turnaje na Radiožurnálu v pořadu Sportžurnál. Reportáž byla zpracována také jako článek na rozhlasovém webu.
1. jugger.cz Open, náš první mezinárodní juggerový turnaj, nám vynesl článek v brněnské příloze Mladé fronty DNES i její internetové verzi, včetně krátkého amatérského videa.
První z článků, které se věnují juggeru, vyšel ve speciálním vydání deníku Metro. A pokryl jak mezinárodní formu (které se věnují tyto stránky), tak fullkontakní formu juggeru.
Článek se zaměřuje na nové sportovní trendy, mezi které patří i jugger. Tyto sporty, které v Česku začínají nabírat na popularitě, přitahují stále více fanoušků a nadšenců.
Rozhlasový pořad odhaluje zákulisí juggeru z pohledu trenéra a přináší zajímavosti, které běžně na hřišti neuslyšíte. Dozvíte se například, jak děti vnímají hru a co všechno obnáší jejich příprava.
Pompy mohou být tak individuální, jako jejich hráči. Proto si je hráči nejčastěji vyrábějí sami. Není jediný správný návod, jak svoji pompu vytvořit, každá pompa, která vyhovuje pravidlům, se může použít ve hře. Zde představíme několik ověřených návodů, jak si vlastní pompu vytvořit. Při výrobě pompy si nejprve rozmyslíme, jak by naše pompa měla vypadat. Pravidla udávají pouze maximální délky pomp a jejich částí, což nám nechává prostor na přizpůsobení si pompy vlastním potřebám. Můžeme si prodloužit rukojeť na úkor úderové plochy, nebo můžeme celou pompu zkrátit. Většinu potřebného materiálu můžete koupit v hobby marketech nebo potřebách pro dům a zahradu, nebo dokonce najít i doma. Materiál nebo hotové vybavení však můžete objednat i u nás.
Dlouhá a krátká pompa, vatka a tyč jsou konstrukčně stejné. Jsou tvořeny pevným jádrem, např. bambusovou tyčí, která je obalena vrstvami polstrování. Výroba je jednoduchá, nejlevnější materiál stojí kolem 150 Kč a je k dostání v obchodě s potřebami pro dům a zahradu. Postup při výrobě pomp je identický, liší se pouze délky použitých materiálů. My si v tomto návodu vyrobíme krátkou pompu s maximální přípustnou délkou.
Bambusovou tyč si zkrátíme na potřebnou délku. V našem případě je to (85 cm - 10 cm - 3 cm) = 72 cm. Z maximální délky pompy jsme odečetli 10 cm na měkkou špičku a 3 cm na měkkou hlavici rukojeti. (V případě vatky odečítáme dvakrát 10 cm, protože má dvě měkké špičky.)
Poté oblepíme bambusovou tyč univerzální páskou. Páska pomůže udržet bambusové třísky pohromadě v případě, že by se bambusová tyč při hře zlomila.
Nyní si zkrátíme první vrstvu izolace přesně podle délky bambusové tyče.
Pokud je to možné, izolaci nerozřezáváme a bambusovou tyč vsuneme dovnitř. Nyní nastane jedna z těchto situací:
Na řadu přichází druhá vrstva izolace. Ta tvoří úderovou plochu. Izolaci si také zkrátíme, v našem případě na (65 cm - 10 cm) = 55 cm. Od maximální délky úderové plochy jsme odečetli 10 cm na měkkou špičku.
Izolaci opět nerozřezáváme a pouze nasuneme. Postupujeme obdobně jako v předchozím kroku: nasunutou izolaci na několika místech nařízneme, vložíme proužek oboustranné pásky, pevně stiskneme a obtočíme univerzální páskou. Pokud se nám nedaří izolaci nasunout, podélně ji rozřízneme, vložíme několik proužků oboustranné lepící pásky, pak náš výsledek předchozího kroku, izolaci pevně stiskneme a na několika místech (nejlépe tam, kde je vevnitř oboustranná páska) obtočíme univerzální páskou.
Nyní si zkontrolujeme, zda má náš výsledek předpokládanou délku 72 cm. Pokud ne, je potřeba s tím něco udělat. Musíme však při tom mít na paměti, že měkká špička musí mít 10 cm a maximální délka úderové plochy nesmí být překročena. Naše pompa už vypadá jako pompa, schází už jen měkká špička a měkká hlavice rukojeti. Na ty budeme potřebovat molitan. Molitanový sedák, který jsme v našem návodu použili, má šířku 36 cm, dá se tedy rozdělit na tři části o šířce 12 cm.
Jeden pruh pak dále rozdělíme na dva pruhy o šířce 10 cm a 2 cm. Pruh o šířce 10 se stane měkkou špičkou, ten o šířce 2 cm pak měkkou hlavicí rukojeti.
Tenký pruh molitanu přeložíme a k jeho středu přiložíme konec rukojeti, aby dohromady představovaly tvar písmene T. Pak molitan k rukojeti přilepíme univerzální páskou.
Volné kraje molitanu přihneme k rukojeti a opět přilepíme.
Měkká hlavice rukojeti je tímto hotová. Nyní se pustíme do měkké špičky. Pruh molitanu o šířce 10 cm smotáme do válečku o stejné tloušťce, jako je úderová plocha naší pompy. Čím přesněji si obě šířky odpovídají, tím lépe. Molitan zalepíme univerzální páskou tak, aby se nerozbaloval a držel si rovnoměrný tvar.
Nyní si ustřihneme proužek oboustranné lepící pásky, přilepíme jej na konec úderové plochy pompy a s jeho pomocí připevníme měkkou špičku k pompě. Měkkou špičku upevníme univerzální páskou.
Nakonec oblepíme celou pompu jednou vrstvou univerzální pásky a naše nová pompa je připravena na první trénink.
Jugger vznikl na základě filmu "The Salute of the Jugger" z roku 1989, u nás známého pod názvem "Pozdrav od juggerů". V tomto filmu ve stylu Šíleného Maxe je hluboká budoucnost a zničenou zemí putují skupinky bojovníků, které se utkávají v kruté hře se smrtí zvané Jugger o slávu a privilegia. Filmová verze této hry pak byla nadšenci přepracována do skutečného sportu, a to hned několikrát nezávisle na sobě.
Na rozdíl od filmové verze není náš sport ani zdaleka tak brutalní, zato je mnohem rychlejší a taktičtější. V této podobě vznikl nedlouho po filmu v Německu, kde se úspěšně rozšířil a má i vlastní ligu. Další země následují, jugger zatím není v každé zemi, ale najdeme ho tu a tam všude po světě. V Evropě následuje po Německu také Španělsko nebo Irsko, mimu Evropu pak Austrálie, USA, Kanada nebo Argentina.